Ďáblovy prsty – děsivě krásný obyvatel českých lesů

Podzim v našich lesích bývá časem plných košíků a barevného listí, ale objevit zde něco opravdu neobvyklého? To je zážitek, který dlouho zůstane v paměti. Jakmile ve stanovém tichu narazíte na zvláštní červené výčnělky připomínající chapadla a přidá se k tomu silný zápach, jistě jste narazili na anthurus archeri. Tato podivná houba, které se přezdívá ďáblovy prsty, láká nejen svým zvláštním vzhledem, ale i zajímavým příběhem. Zjistěte, jak ji poznat, kde ji hledat a proč ji rozhodně nebudete chtít přidat do košíku ke smaženici.

Jak vlastně anthurus archeri vypadá?

Začíná to téměř nenápadně – na zemi mezi spadaným listím nebo v mechu zahlédnete zvláštní bílý útvar připomínající vejce. Po prasknutí se z bílé "skořápky" prudce vynoří několik (většinou čtyři až sedm) červených štíhlých ramen. Ta rozvinou svůj vnitřek v růžově-červené barvě a celé tvorbě dávají až hororový vzhled. Prostředek ramen obsadí tmavě olivová, slizovitá hmota – gleba, která zdůrazňuje bizarnost celé houby.

Proč tak páchne a komu to prospívá?

Pravděpodobně první věc, které si kromě vzhledu všimnete, je silný zápach rozkládající se mršiny. Ten má své opodstatnění – přitahuje mouchy a jiný hmyz, kteří na svých tělech rozšiřují spory dál. Tento způsob rozmnožování je mezi houbami vzácný a anthurus archeri se díky tomu řadí mezi opravdové unikáty podzimních lesů.

Kdy a kde tuto houbu potkat?

Původně pochází anthurus archeri z Austrálie a Tasmánie, ale během dvacátého století si našel cestu i sem. Jeho domovem se staly zejména severnější a střední oblasti u nás, častý je ve středních Čechách, na východě republiky nebo v okolí Pálavy. Ideální podmínky jsou tam, kde je dostatek vlhka a tlejícího organického materiálu, jako jsou spadané listí, hnijící tráva či dřevní štěpka. Nejvíce na něj můžete narazit od konce léta do půli září.

Není nebezpečný, ale pozor na žaludek

I když kruhová pověst napovídá opak, anthurus archeri není jedovatý, ale ani jedlý. Jeho silný zápach by ostatně málokoho přesvědčil ke konzumaci. Při dotyku žádné nebezpečí nehrozí, pokud ale vdechnete jeho "vůni", dostaví se snadno nevolnost. Většina houbařů se mu proto raději vyhýbá, případně tiše obdivuje z dálky.

Fascinace mezi houbaři a milovníky přírody

Přestože se žádný houbař u této houby radostí nerozvášní kvůli smaženici, stal se anthurus archeri doslova hitem focení v přírodě. Snímky ďáblových prstů patří k nejlajkovanějším houbovým fotografiím a diskuse často rozebírají, zda je to vůbec houba, nebo někdo našel v lese ztracenou chobotnici. Jeho mimozemský vzhled tak láká i ty, kteří běžně kolem hub přejdou bez povšimnutí.

Nejde o jed houbu, i když je pro žaludek nepříjemná. Ale její vzhled – ten prostě člověk nezapomene! Je tak bizarní, že je vlastně krásná.

Přehled vlastností anthurusu archeri

Co ještě víme o této zvláštní houbě?

• Anthurus archeri je saprotrofní houba, tedy získává živiny z rozkládající se hmoty.
• Je snadno rozpoznatelný a zaměnitelný jen stěží.
• Při větším množství těchto hub ve vzduchu rychle rozpoznáte, kde jste – vůně je opravdu výrazná.

Když přemýšlím o svém setkání s touto houbou, naprosto chápu smíšené pocity, které v lidech vyvolává. Na jednu stranu podivný úkaz, který může vylekat, na druhou zase vzácnost, kterou máme možnost spatřit jen několikrát v životě. Vždy se zastavím, obdivuji a dávám pozor, abych ji zbytečně netrobl. Koneckonců, i v našich lesích se mohou ukrývat téměř legendy oživlé v přírodě.

Zážitek z objevení ďáblových prstů v lese je silný, ať už jsme zkušení houbaři nebo jen milovníci přírody. Ta podivná kombinace barev, tvarů a silného pachu dokazuje, že naše houbařská tradice má i svou mysteriózní tvář. Ne všechny houby jsou určeny na talíř – některé jsou tu prostě proto, abychom je jen tiše obdivovali nebo fotili a ukazovali dál. Podzimní houby tak nejsou jen o sbírání, ale i o pozorování divů přírody kolem nás.